HOUSLE
VIOLY
VIOLONCELLA
KONTRABASY
SMYČCE
PŘÍSLUŠENSTVÍ

František Sollner - Lemböckův žák

17-11-2013

Sollner 3Sollner 4

Vliv velkého Mistra

Moje práce mi přináší každou chvíli skvělé pocity když se setkávám s nástroji význačných Mistrů houslařů z různých období, kteří jsou svým dílem již neodmyslitelně vepsáni do houslařské historie. Takový nástroj vždy nadchne, ale nepřekvapí. O to více potěší, když se setkám se skvělým nástrojem od houslaře méně známého, jehož nástroje nejsou frekventované či spíše málo se vyskytující.

František Jan Sollner se narodil r.1848 v Tachově, kde také r.1908 zemřel. Žák Gabriela Lemböcka, pracoval ve Vídni, Londýně a Budapešti. Roku 1892 se vrátil nazpět do Tachova, kde byl uznáván jako znalec a výborný houslař. Pro dnešní dobu se ale nezapsal žádnými velkolepými činy a jeho nástroje se vyskytují jen sporadicky. Proto bývá jeho jméno často opomíjeno.

Gabriel Lemböck byl naopak věhlasný Mistr, jeden z nejlepších houslařů své doby a je uznáván a ceněn i dnes.

Již dříve se mi dostal do ruky Sollnerův nástroj, který byl osobitý a zajímavý. Nepovažoval jsem to ale za průkaznost Sollnerova umění. Spíše jsem se držel posudku, který napsal o Sollnerovi ve své knize „Čeští houslaři“ Karel Jalovec. Píše, že ačkoli Sollner byl ve své době vyzdvihován, jeho nástroje nejsou zázrakem. S tímto tvrzením bych nyní zcela nesouhlasil. I když Sollner svého učitele v mistrovství svých nástrojů nedostihl, jeho práce má velice dobrou úroveň. Zvláště nástroje z prvního období, kdy byl na něho vliv Lemböcka nejsilnější, můžeme objevit zajímavé mistrovské kusy z jeho ruky.

Zde uvedený nástroj byl stavěn ještě v Lemböckově dílně v šedesátých letech 19tého století. Je opatřen iniciály G.L. na spoji spodního lubu tak, jako všechny Lemböckovi nástroje. (Sollner později své nástroje označoval obdobně pod patkou spodní desky a na spoji lubu vlastním monogramem F.S.). Dále bylo běžné, že některé nástroje tenkrát prodávali houslaři jako kopie slavných Mistrů. Sami se do nástrojů přímo nepodepisovali nebo jen velmi skrytě. Pro takové nástroje se přímo nabízelo využít své šikovné žáky a pomocníky, které Mistr v práci jen vedl, případně dodělal důležité detaily. Uvnitř na spodní desce je tudíš původní vlepka – kopie vlepky Giuseppe Guarneriho a až po otevření nástroje jsme objevili velmi nenápadnou vlepku v místě držení bradou na vrchní desce. Tato vlepka součinnost Sollnera s Lemböckem jen potvrzuje. Použití vypalovacího monogramu ale svědčí, že Lemböck se za tento nástroj vůbec nestyděl, ale naopak ho hrdě prodával jako práci ze své dílny. Tyto housle byly stavěny jako kopie a to včetně opotřebení a imitace starého laku. Proto se právě lak od většiny nástrojů z Lemböckovi dílny liší. Sollner se tohoto tvrdšího imitovaného laku držel i do budoucna. Naopak hlavička nástroje je mistrovské dílo, které připomíná Lemböcka na celé čáře. Je zhotovena velkoryse, ale přitom pečlivě a staví tyto housle na úroveň velmi kvalitních nástrojů té doby.

I když Sollner Vídeň opustil, zručnost a vzory si odnesl i do svých dalších působišť. Snad objevením více jeho kvalitních a zajímavých nástrojů se tento nepříliš známý Mistr může dočkat uznání i v dnešní době.

Sollner 1Sollner 2

 

 

 

Sollner 7